ZIMNÍ ŠVIH ÚDOLÍM BÍLÉHO POTOKA, 19.1.2013

Projet Přírodní park Údolí Bílého potoka v zimě? Pohoda! A projet skrze jeho brody v zimě a v noci? Tak to je pořádnej úlet.

Prvotní nápad na jízdu údolím v zimě, přišel od Pavla Juráčka (dále jen Juris) po nočním letním švihu skrze Bílý potok (http://www.bs-bike.eu/nocni-svih-bilym-potokem-14-15-9-2012-a267). Návrh málem poslal výše jmenovaného do horoucích pekel.

Neuběhlo ani půl roku od zářiové akce a už Juris paktuje ridery na jeho „výmysl“.

Ohlášený termín 19.1.2013, sraz 18:00, místo - restaurace U Vesla, Prýgl (pro mimo brňáky - brněnská přehrada), předpověď počasí: zataženo, - 10st. (údolí potoka až -15st.). Z šestice lidí doráží k „Veslu“ trio: já, Juris a Jarda Rýgl (kdo chce o tomto démonovi MTBO vědět víc, ať si info najde sám). Jarda ještě na víc nemá ani potuchy, kam vlastně míříme. Měl jsem obavu, že zůstaneme s Jurisem sami a Jara se vrátí k mámě do vyhřáté peřinky. Zůstal. Sluší se také představit naše stroje, páč dva z nich nabízíme i na krámě. Takže se jedná o GT Zaskar Carbon 9R Expert, jednu Meridu Ninety-Nine (v týmových barvách) a jeden 29“ železnej unikát od Norco, s Rohloffem v nábě. Co komu patřilo, toť hádanka pro čtenáře. Samozřejmě všichni na bezduších (teda doufám). Předem sděluji – naprosto super i v zimě. A k tomu 29“ kola – luxus.

Vyrážíme něco po šesté a na zahřátí máme před sebou výjezd k Ríšově studánce, který si prodlužujeme nad Helenčinu studánku.

Pohoda po vyjeté lesní asfaltce s množstvím běžkařských stop. Odbočka po žluté TZ směr Veverské Knínice nás ale vrací do skutečnosti, která nás bude doprovázet po celou cestu. Zhruba 10cm bořícího se sněhu, s občasnými stopami zvířat, či myslivců/ce. Lítáme ze strany na stranu, docela prča. Sjezd na již prohrnutou cestu směr V.Knínice přijde k duhu před zaručeně kratším úsekem přes Říčany na Javůrek. Tento zaručený úsek jsem nazval pracovně „Jardova erzeta“. V Knínicích jsme zahnuli na zledovatělou asfaltku a poté odbočili do zasněžených polí, kde měla vést údajná zkratka. Po vypilovávání rovnovážné jízdy sněhovými koleji od traktoru, Jara zjistil, že jedeme blbě. Následoval sjezd na dno bílé hlubiny pod náma. Kdo nezažil, ten nepochopí co dokáže udělat s kolem a člověkem (nervama) kusanec zasněženýho pole. Erzeta měla 3km a dala zabrat. Nakonec jsme se z toho dostali se ctí a zdárně dorazili do Říčan. Poté k přírodnímu koupališti (nečekaně zamrzlýmu), lesem a docela slušnou cestou do Dolních Říček, na zahřátí stoupání na Javůrek, nečekaná pohoda skrze pláně směr Lesní Hluboké. Občas nějaký tlačení, padání, smykování, ale jinak …u mě dobrý…. Ve vísce Lesní Hluboké nastalo dilema, zda pokračovat na Velkou Bíteš, nebo levá žlutá do údolí. Po předešlých událostech jsme se shodli na kratší alternativě. O to děsivější byla (alespoň pro mě). Z Lesního Hlubokého následoval sjezd roklinou s pěknou vrstvou sněhu, pod nímž číhaly rozličné záludnosti. Jízda pravá levá se stala již nedílnou součástí tohoto švihu. Zmocňoval se mě smích při pohledu na Jurisovo těžce ovladatelné kolo. Ovšem až do doby, než to moje ustřelilo a já hlavou trefil zmrzlý břeh rokliny. Naštěstí náraz odnesla jen spadená čelovka a odřený loket. To Jarda je jinej rider. Během chvilky jeho světla zmizela v hluboké, neproniknutelné tmě. Sjezdík si asi „vychutnával“. Po sjezdu následovalo opět místama tlačení, silová jízda v hlubokém sněhu, jízda po lidských a zvířecích šlápotách. Docela slušná makačka, ale aspoň bylo teploučko (určitě ne -15, odhad tak -8).

Ani přesně nevím v jakým místě údolí potoka jsme se zjevili.

Zřejmě někde u Pavlovcového mlýna. Hvězdy sice vidět nebyly, ale bylo příjemně. Občas někde ze tmy zaštěkal pes, kterej musel tušit v dáli tři pošuky na kolech, kteří jako první v historii (alespoň v danou chvíli) zanechávali stopy pneumatik v zasněženém údolí…… Tak co ty brody?! V létě jsem zaznamenal pár lávek přes potok (spíš říčku). Ale u všech brodů? Nevím. Nakonec jsme překonali zhruba deset brodů (je jich celkem 20, když to člověk zná). Většinou po provizorních kládách s provizorním zábradlím. Občas pomohl spadený strom, zamrzlá řeka a naše akrobatické kreace. Docela jsme se u toho nasmáli. Vyjma jedné chvíle. To když Juris našel místo na přebrodění, kde, cituji:“…..pojď, tady je to vychytaný….áááá….pí..“. Naštěstí to odneslo jen mokré koleno a kolo. Padnout tam celej, hrůza domyslet. Jednu širší lávku chtěl zase Jara přejet. Ve dne ano, v noci…..? Příště jo. Nečekaně v přijatelným stavu dorážíme na Šmelcovnu (něco kolem 22 hod.), kde je k Jurisově radosti otevřeno. Je z nás po náročné předešlé noci asi nejvíc prošitej, tak coca-cola přijde k duhu. Dáváme nealko, pokecáme s udiveným, ale přejícím osazenstvem hospůdky a pokračujeme poměrně nudnou cestou do Veverské Bítýšky. I když "nudná" je v tuto hodinu trošku nadnesený (podceňovaný) výraz. Sníh na lesní asfaltce pod koly příjemně křupe a tak tomu dáváme lehce za "uši". Na můj dotaz, jak z Bítýšky dál, následuje úplně jasná a stručná odpověď – skalky, ne voe! Pro nezasvěcené, po červené TZ směr Brno, levá strana přehrady. Začal jsem trošku vyhasínat, ale až na Junáckou louku to byla nečekaná pohoda. Možná bych řekl, že zdolávání některých technických lahůdek bylo snadnější, než v létě. Na Junácké dávám rychlej cukr (Tatranku), mrkneme na hrad Veveří, jehož siluetu jen tušíme a mrskáme směr skalky. Ty jsou nuda v létě, natož v zimě. Teď přemýšlím, jestli jsme nějaký skalky (teda schody) vůbec sjížděli. A tak jsme svižným tempem dorazili zpět k restauraci U Vesla, startu i cíli naší cesty. Budík ukazoval 23:45. Ještě pár foteček před hospůdkou a šup na jedno vod čepu.

V teple restaurace na nás byla vidět nadšenost z proběhlé akce a zřejmě i úleva, že proběhla docela v pohodě. Fakt super!!! Příroda nám přála! I štěstí! Další z bikových zážitků, na který budu na smrtelné posteli určitě vzpomínat. Juris si zase neodpustil závěrem poznámku o opakovačce. Nechám to uležet a uvidíme……..