Během zevrubné prohlídky jsme nedokázali potlačit úsměv, který se mísil s rozpaky. Zase další hybrid. Ani silnic, ani cyklokroska (rozuměj kroska, nepleť s krosovým alias trekovým kolem) ani horské kolo. Má to berany, nebo někdo ohnul konce řidítek městského kola dolů? A co ty pláště? Vzorek jak u cyklokrosky, ale šířka skoro treková. Geometrie rámu? Snad silniční s nižším slopingem, nebo bikový s pevnou vidlicí. Propagační videa nutila k otázce: proč si tedy kupovat MTB, nebo silničku, krosku, nedej bože trekové kolo? Pozdější nadšené reakce zákazníků, nevědoucích, neznajících historii cyklistiky, natož vývoje jízdního kola, nás nutili k úštěpačným poznámkám typu - vždyť je to normální cyklokrosové kolo! Současně s těmito náhledy na „novou“ kategorii kol jsm tušili, že se otevírá cesta k opětovnému návratu lidí k silniční cyklistice. A ruku v ruce k většímu zájmu o zajímavou, dynamickou a technickou disciplínu, jakou je cyklokros (nejen závodní). Snad přibudou i ti, co začnou brát cyklistiku jako celoroční aktivitu. Na cyklokrosku v zimě nasadíte pohodlně blatníky (umožňuje to širší rozvor vidlic), nazujete krosové pláště, dobře se oblečete a hurá na švih, nebo za prací. V létě shodíte blatníky, přezujete obutí za silniční slickový vzorek, převlečete se do kombinace „krátký/krátký“ a můžete z vesela trhat asfalt. Věřte, že kdo stráví zimu na krosce a na jaře přesedlá na horské kolo, bude zažívat pocit řidiče náklaďáku. Kdo přesedlá na silniční klasiku, rázem se promění v pilota F1.

     Takže v čem je vlastně gravel bike jiný oproti cyklokrosce? Geometricky je pohodlnější, položenou vidlicí je ovladatelnější v technických pasážích (věc šikovnosti jezdce, ale větší rozvor úhlu hlavové trubky může pomoci), širší ráfky = širší pláště = drsnější terén. Pro volbu výběru gravel biku nahrává také fakt, že většina Čechů nejezdí v takovém terénu, na který je předurčeno horské kolo .

     Marketingu výrobců se současně daří (možná nevědomky) věc, kterou jsem zmiňoval – kategorie gravel biků přitahuje čím dál víc lidí k silnici. Ale i ke zjištění, že terénem se dá projet bez odpružené vidlice a jízdu si užít. Pro našince důvod zbavit se těch „děsivých“ hybridů s pseudovidlicemi, rádoby pohodlnými posedy, naoko univerzalitou (treková/krosová kola). A že jste zvyklí na rovná řidítka a ne berany? Nevadí. Naskýtá se vám daleko víc možností úchopu. Navíc vzhledem k vyšší hlavové trubce a tím současně výše položenému představci a řidítkům se posed stává vzpřímenějším. Úchop v dolní části beranů (např. v protivětru) tak není tímto hluboko předkloněný. To je asi nejzásadnější rozdíl mezi kroskou a gravelem.

     Takže je na vás, aby jste si určili která kategorie bude ta pravá. Gravel, či cyklokroska? Možností jak dopět k finálnímu rozhodnutí, je celá řada. Ve finále to ale bude opět a opět a opět.........to nádherné, spocené, bolavé, plné zážitků, ježdění na jízdním kola.