Elektrokolo je jednoznačně jedním z fenoménů dnešní doby, o tom není a nemůže být pochyb. Pochybnosti jsou ale v jeho zařazení, přínosu pro zdraví a odolnost naší společnosti (zejména evropské a severoamerické), proklamované ekologičnosti, opodstatněním pro zařazení do sportovní a závodní cyklistiky. Elektrokola jsou ukazatelem toho, co je člověk schopný stvořit pro zpohodlnění svého bytí a současně na tomto pohodlí vydělal. Vedle televize, internetu, mobilních telefonů, platebních karet, domácích a průmyslových robotů, je elektro pohon kola dalším krokem k absolutnímu zhýčkání lidského těla. Kdosi kdesi napsal, že vynálezy moderní doby nám prodlužují a usnadňují život, zvyšují věkový průměr obyvatelstva, umožňují handicapovaným ulehčit jejich úděl, dětem přiblížit oblasti, které je díky neschopnosti rodičů nebaví, atd., atd. Něco na tom je, ale jak se říká, všeho z mírou. Ale kde má všehomíra hranic?
Elektrokolo jako dopravní prostředek ve městech je rozhodně přínosem a budeme určitě rádi (částečně i příroda), když z větší části nahradí všudypřítomná auta. Elektrokolo pro starší osoby se zdravotním handicapem, které je jednoduše a bezpečně řídititelné (aktuálně zákonem povolené limity výkonu a rychlosti) určitě také. Osoba vyššího věku, nebo člověk po zásadní operaci např. končetiny, nebo srdce, který již nemůže vykonávat činnost s vyšší intenzitou, bude rád za možnost vyjetí si s kamarády na kolech bez ryzika, že dojde k přetažení operovaného orgánu. Rád bude i jeho doktor.

Náš obchod byl osloven otcem pětičlené rodiny, kde mají chlapce se srdeční vadou. Rodina ráda vyjížděla na celodenní cyklo výlety, ale nechtěla ohrožovat zdraví/život svého člena, ale zároveň jej nechtěla ochudit o příjemné, společně strávené zážitky z jízdy. Tak jsme mu na jeho dětské 24“ kolo nainstalovali elktropohon.“

Elektrokolo jako sportovní, dokonce závodní náčiní. Ve světě, ale (bohužel) i u nás se začínají pomaloučku, polehoučku, nápadně rozjíždět závody ebiků. A nejen (spíše ne) jako samostatné zívody, ale jako kategorie závodů jízdních kol. Je to tak správně? Jsou elektrifikovaná kola ještě jízdními koly? Jízdními koly, jejichž podstata je v pohybu mechanizmu za pomoci lidské síly. Energie, fyzické i mentální, síly a bolesti svalů, které mají rozpohybovat stroj k jízdě. To bylo a snad je podstatou jízdy na kole, potažmo závodní cyklistiky. Dopomoc elektropohonem (nebo jiným uměle vytvořeným „pomocníkem“) pro umdlévající civilizaci bohužel již nezastavíme, ale pro alespoň trošku sportujícího jedince/cyklistu......... ?!

„Výrobci a někteří cyklisté podporují vývoj sportovních elektrokol. Náročná stoupání může totiž méně trénovaný člověk vyjet jako Marko Pantani, či Jarda Kulhavý - argument jednoho z prodejců elektrokol, nad kterým rozum zůstává stát. “

Výrobci chrlí čím dál více propracovanější a silnější pohony, které cyklistiku posouvají do kategorie motorek, ale ne do kategorie fyzicky a mentálně zdatnějšího jedince. Pohony, jejichž baterie vydrží již více jak 100 km na jedno nabití v kopcích, Vám dávají netušené možnosti. Podařilo se snížit váhu u některých výrobků dokonce pod dvacet kilo, takže už nebude takový problém s nošením kola do schodů. K čemu to ovšem? Nad odpovědí, ať si každý zauvažuje sám.  

Jak se tedy postavit k fenoménu zvaném elektropohon, elektrokolo, e-bike? Přínos pro civilizaci, jako u každé technické novinky, tady je, to ano. Naše civilizace ale bohužel neumí těchto plusů využít v nezbytné míře. Proto nastupují mínusy, které si (bohužel) uvědomíme …....až bude pozdě.

TOTO JSME SI PŘÁLI PŘED ASI TŘEMI ROKY. MÁM OBAVU, ŽE SE PŘÁNÍ NENAPLŇUJE:
“Přeji si a doufám, že vývoj, reklama a prodej elektrokol bude směřovat k zákazníkům, kteří budou e-biky užívat jako dopravního prostředku, nebo jako pomoc lidem s problémy pohybového aparátu.“